podle Listiny mam právo na majetek. Je někde dáno, že bych ho MĚL mít?

ejaký majetek máme všichni, i ti nejchudší – v podstatě člověk nemůže žít bez majetku. „Majetek“ je zároveň dostatečně obecná a nadčasová kategorie (což Internet – záležitost posledních let – není).

přece se můžu vzdát jakéhokoli práva, i práva na život nebo soukromí (sebevražda, používání Facebooku)

Právo na život znamená, že se ostatní musí zdržet určité činnosti (nesmí mě zabít). Je to to právo v „negativním“ smyslu – nikoli ve smyslu nároku na něco. Pokud spáchám sebevraždu, tak to neznamená, že ostatní se té činnosti nemusí zdržet – ono je to sice bezpředmětné, protože tou sebevraždou zanikne život (tedy to, co je tím právem chráněno), ale kdyby bylo možné někoho zabít dvakrát po sobě – kdyby mě někdo zabil ještě jednou po mojí sebevraždě, porušil by moje právo na život.

srovnejte internet zdarma od Prahy, se kterým se dostanete na portál Prahy, a pražský holešovický ZOOBUS zdarma, kterým se dostanete do ZOO. Je v tom rozdíl (veřejné/soukromé financování nechme stranou)?

Není – ZOOBUS je v principu totéž, co veřejně financovaný Internet. Rozdíl je jen v tom, že v dopravě přetrvávají určité kolektistické principy z minulosti – není to optimální, ale je to dlouhodobý stav, s kterým jsou všichni účastníci trhu smířeni, nebo přinejmenším pro ně není překvapením. Provozovat něco jako Zoobus znamená zachovat status quo – situaci nezlepšujeme, ale ani nezhoršujeme. Zatímco zavést veřejný bezdrátový Internet znamená zhoršení situace optoti současnému stavu. Řada podnikatelů např. počítala s tím, že budou poskytovat komerční připojení, investovali do infrastruktury nemalé prostředky – a najednou přichází stát (město) a narušuje rovnováhu, zavádí do systému nečekané změny a nepřirozenou nespravedlnost. Např. kdyby přišlo zemětřesení a zpřetrhalo poskytovatelům jejich kabely, bude to jistě taky nespravedlivé – ISP si takovou škodu nezasloužili – ovšem s tím nemůžeme nic dělat, není to v moci člověka. Naopak v moci člověka je, aby se město nepouštělo do takových projektů, které naruší rovnováhu a vytvoří nekalou konkurenci současným podnikatelům.

o co ve skutečnosti jde, tedy "právo na přístup k informacím na internetu"

Vždyť k tomu stačí dodržovat ty obecné principy – stát by se měl zdržet dané činnosti – pokud někdo informaci poskytuje (a je jedno, zda internetem nebo jiným médiem) a druhý ji chce přijímat, stát by jim v tom neměl bránit. Což znamená vzdát se zcela cenzury a vyškrtnout z Listiny ten 4. odstavec.