Zákaz žárovek v EU: Mráz přichází z Bruselu

1. Lidé nejsou hloupí. Nikdo nechce platit příliš vysoké účty za elektřinu. Pokud jsou úsporné žárovky skutečně výhodné, lidé je začnou používat dobrovolně – svítidla se v minulosti mnohokrát změnila (oheň, louče, svíčky, petrolejky, plynové lampy, žárovky, zářivky, ledky…) a vždy dobrovolně – vždy se přecházelo na lepší způsob svícení, nikoli na způsob, který si někdo vylobboval, nebo na způsob, který se chorému eurokratickému mozku zdá lepší. Výhodnost je potřeba posuzovat komplexně – nezáleží jen na provozních nákladech, ale i na nákladech na výrobu a likvidaci – co když se při výrobě, provozu a likvidaci zářivky spotřebuje více zdrojů a dojde k většímu poškození životního prostředí, než při výrobě, provozu a likvidaci klasické žárovky?
2. Když si koupím klasickou tužku, tak taky nepřemýšlím, kolik stromů kvůli ní bylo pokácenu, kolik barvy vypatláno, kolik nafty spáleno při převozu krabic tužek. Prostě mne zajímá cena (a užitek). Pokud bude příliš vysoká, zvážím nákup verzatilek nebo mikrotužek, do kterých stačí dokupovat tuhy. BTW: když už jsme u těch tužek, doporučuji přečíst si pro rozšíření obzorů Já, tužka od Leonarda Reeda.
3. Cena zboží totiž odráží hodnotu zdrojů (včetně poškození přírody), které byly spotřebovány při jeho výrobě – řiďme se tedy cenou, pokud se nám zářivky finančně vyplatí, kupujme je a sviťme s nimi, pokud se nám nevyplatí, patrně jsou celkové náklady na jejich výrobu provoz a likvidaci vyšší než u žárovek a i poškození přírody je u nich vyšší než u žárovek. Nikdo ale není schopný toto vědecky posoudit a rozhodnout dopředu, kterou cestou se vydat. Nikdo nedokáže svým mozkem obsáhnout ten nepředstavitelně složitý výrobní proces, který se skládá z řetězce činností – jen nabubřelí úředníci si myslí, že ano. Musíme se tedy pokorně spolehnout na cenový mechanismus a tržní systém. Kromě nabubřelosti a nepokory může být důvodem i korupce (s cílem preference jednoho druhu zboží na úkor druhého pomocí zákona) nebo diktátorské sklony. Těžko říct, co je horší. Pokud by byly zářivky skutečně lepší, budou se úspěšně prodávat i bez těchto zákonů.
4. Pokud cena zboží neodráží spotřebované zdroje a poškození přírody a jiných subjektů, jedná se o negativní externalitu – takové zboží je potřeba zdanit a tuto škodu kompenzovat. Pro méně chápavé je potřeba připomenout, že tímto zbožím (nebo spíše službou), která má negativní externality je samotná elektrická energie, nikoli žárovka – opatření bychom tedy měli směřovat na stranu výroby, nikoli spotřeby.
5. Zákaz žárovek je systémově špatné opatření – ke mně domů vede elektrická přípojka a odebírám určitý objem elektřiny, za kterou platím. Z hlediska ekologie je relevantní tento celkový objem (a typ elektrárny), nikoli to, jak byla energie využita. Je to moje věc, čím budu svítit – pokud si koupím zářivky, neznamená to ještě, že ta celková spotřeba bude nižší. Zatímco žárovku rozsvěcím a zhasínám, zářivku můžu třeba nechávat svítit celý den. Nebo můžu zbytečně dlouho luxovat a vařit zbytečně mnoho vody v rychlovarné konvici. Budou mi eurokrati strkat nos i do těchto věcí? Pokud připustíte zákaz žárovek, měl byste připustit i zákazy a regulace v jiných oblastech. Bude se řešit kolik spotřebuji vody (i při čištění vody se spotřebovává energie) při sprchování? Kolikrát a jak moc budu splachovat záchod? Jesli zalévám kytky dešťovou vodou nebo vodou z vodovodu? Nebo prostě stanovíme daň (která pokryje náklady související se životního prostředí) za vodu či elektřinu a necháme na lidech, jak tyto zdroje využijí? Co mne vede k tomu, abych neplýtval těmito zdroji a nepoškozoval životní prostředí? Ano, je to čistě můj sobecký zájem – nechci platit zbytečně vysoké účty za vodu a elektřinu. Proto se chovám ekologicky a nepotřebuji k tomu žádné zákony, které zakazují žárovky.
6. Co když si pořídím vlastní solární panel, dám si ho na střechu a budu k němu chtít připojit žárovku, kterou budu doma svítit? Zákaz ze strany EU mi v tom brání, dopadá na mne jejich zvůle. Co jsem komu udělal? Komu takovým chováním ubližuji? Kolik životního prostředí jsem poškodil, když si doma svítím žárovkou?

To je ale taky takové klišé. Je potřeba určité míry rovnováhy -a tohle není zrovna ten případ. Ono pro jakékoliv omezení svobody lze najít pádný argument, proč je potřeba a naopak. Slovy lze zdůvodnit na jedné straně i anarchii a na druhé těžkou totalitu.

Osobně jsem proti takovýmto zákazům. Zatím to vypadá, že se tak pomalu plíživě blížíme do stejné doby, odkud jsme utekli. Země chudne, o moc se dělí dvě stejné strany, které už dávno získaly dojem, že jim projde vše a chovají se podle toho, EU má tolik svazujících předpis a omezení, že RVHP byla proti tomu velmi volné sdružení, kamery na každém kroku, filtrování netu atd atd...

A hlavně na každém kroku křičet jak je to strašný v jiných zemích (které zrovna máme nařízeno nemít rádi). A přitom se musí povinně kričet aby jsme neměli čas si uvědomit, že to tady je podobný nebo stejný.

V prvním výskytu sousloví úsporné zářivky jsem to úsporné psal kurzívou – aby bylo vidět, že se jim tak jen říká, ale nemusejí se vždy vyplatit (někdy ano). Takže díky za rýpnutí – doplním tu kurzívu i do zbytku textu.

I kdyby šlo o to množství spotřebované energie, bylo by správnější zvýšit její cenu – všichni by více šetřili a energii by využívali hlavně ti, kteří ji skutečně potřebují a mají pro ni smysluplné využití (ostatní by omezili svoji spotřebu).
Direktivní rozhodnutí a takovéto zákazy patří leda tak do státní správy – např. by bylo možné nařídit, že se na všech úřadech bude svít zářivkami. V takovém případě totiž subjekt (stát, úřad) rozhoduje o tom, jak bude využívat svoje vlastní prostředky. Politik nebo úředník si pak takové rozhodnutí bere na triko a zodpovídá se před veřejností z toho, jak efektivně využívá veřejné peníze. Ale aby stát přikazoval občanům (tzn. jinému subjektu), jak efektivně mají využívat svoje peníze, považuji za nepřijatelné.
A zrovna v našem případě si s tím nemusíme dělat až tak těžkou hlavu – elektřiny máme tolik, že ji můžeme vyvážet :-)

V jakém smyslu?

Monopol Windows (nebo lépe řečeno většinové postavení na poli OS) mi dost vadí. Ale jsem proti jakékoli státní šikaně a pokutám (z nich např. EU záplatuje svůj rozpočet).

Změny mohou (a měli by) nejvíc dosáhnout uživatelé – měli by požadovat od svých dodavatelů multiplatformní aplikace, aby nebyli vázáni na Windows a mohli časem přejít jinam. Ostatně Windows se drží jen díky těm aplikacím – není to o objektivních vlastnostech tohoto OS, je to o tom, že pro něj v minulosti bylo napsáno hodně SW a teď se to autorům nechce moc předělávat → právě z toho bychom se měli poučit a nevázat se na jeden OS. To prostě není problém, který se vyřeší nějakým zákazem nebo pokutou – musí se aktivně zapojit uživatelé. Nejvýznamnější jsou ti ve firmách a státních organizacích, úřadech – tady stát může zasahovat, může nařídit, co se na úřadech bude používat, nebo klidně že se zůstane zatím u Windows, ale další licence se nebudou kupovat a podmínkou výběrových řízení na SW bude to, že bude multiplatformní (aby neblokoval případný budoucí přechod na jiný OS). Tyhle zásahy státu jsou přijatelné (rozhoduje jen o tom, co se bude používat v rámci státní správy – a to je v pořádku). Ale vadí mi, pokud stát zasahuje do obchodu mezi dvěma subjekty (Mícrosoft a občan/firma) případně pokud stát omezuje a trestá jeden subjekt (Microsoft) za to, že je úspěšný a jeho SW se většinově rozšířil.

A navíc si myslím, že svobodný software je natolik silná myšlenka, že porazí proprietární software (včetně MS) i bez státních deformací trhu a pokut.

„co je usporna zarivka? … jinak usporne zarovky nejsou tak usporne jako samotna zarivka zasunuta do samotne elektroniky, protoze ta ma mensi vyrobni naklady je vice ekologicka a vice vydrzi“
V textu má na mysli tzv. kompaktní zářivku, která má stejnou patici jako běžné žárovky (E27). Trubicové zářivky, které se skládají z více částí (trubice + elektronika) mají oproti kompaktním výhodu – stačí vyměnit jen tu část, která se porouchala. Ovšem zase se nehodí do všech svítidel. Nicméně tohle je diskuse, které jsem se chtěl vyvarovat – odvádí pozornost od jádra věci (nechci lidem říkat, co je výhodnější, čím mají svítit – k tomu si musí dojít každý sám a EU mu do toho nemá co mluvit).
„kdyby se na zarovky dala ekologicka dan, ne?“
Ekologická daň ano, ale nikoli na žárovky, nýbrž na spotřebovanou energii (v závislosti na typu elektrárny, ale nezávisle na tom, k čemu byla spotřebována). Zvláštní daň na žárovky by bylo o něco méně špatné řešení, než jejich úplný zákaz, nicméně v principu je to totéž.

„Problémem je vysoká pořizovací cena“
Jenže právě cena je to, co nás informuje o nákladech výroby (materiál, lidská práce, poškození přírody, energie… a zase materiál a práce potřebný na výrobu energie a materiálů… atd.). Cenu ve svých úvahách nemůžeme ignorovat.
Přijatelnou cestou je propaganda (v dobrém slova smyslu – „osvěta“) a reklama. Výrobci a (státní) vědci mají nad prostým občanem informační převahu (vědí toho víc), proto ho mohou informovat, co je výhodnější a lepší – občan se jejich radami může, ale nemusí řídit. Na druhé straně totální zákaz určitého výrobku (který nikomu neškodí), je nepřijatelný a do svobodné společnosti nepatří.
„Ten zákaz sice vypadá drsně, ale zase je to velmi levné“
Jisně – výrobci zářivek budou vděční (a vděčnost ochotným politikům pravděpodobně projeví jinak, než bomboniérou nebo lahví vína) a EU to nebude nic stát (kromě promrhaného času byrokratů).