Jabber II - Svobodný trh

Systémy pro okamžité zprávy (Instant Messaging - IM) jsou dnes velmi oblíbené. Dnešní článek bude o architektuře těchto systémů a o jejich vztahu ke svobodnému trhu.

IM systémy v sobě spojují výhody telefonování a elektronické pošty:

• náklady bížící se nule: platíme jen za připojení k Internetu případně nějaký malý poplatek poskytovateli služby)
• komunikace formou rozhovoru - nemusíme čekat půl dne, až si osoba na druhém konci přečte e-mail, je to rozhovor skoro jako kdybychom telefonovali
• textová komunikace - druhá strana neslyší, že zrovna přežvykujeme svačinu nebo jsme nachlazení a klidně při tom můžeme poslouchat rádio :-)

To by bylo pár slov na úvod, proč je IM tak oblíbeným prostředkem komunikace, a teď už k věci: obecná architektura IM systému (první část článku) a vztak k trhu (druhá část článku)

IM systém si můžeme rozdělit na několik částí (architektura):

• provozovatel: firma, osoba, sdružení. Ten, kdo se stará o provoz a financování IM serveru. Provoz ptatí ho buď z příspěvků uživatelů (placená IM služba) nebo z příjmů z reklam (pro uživatele je služba "zdarma") nebo provozuje server sám sobě (nezávislý server pro rodinu nebo pro firmu) a platí si ho sám.
• serverový software: programové vybavení běžící na serveru provozovatele. Může být placené nebo zdarma, nebo neprodejné. Může být open source nebo uzavřené. Může dodržovate standardy (protokol) nebo nemusí.
• protokol: standard, který přesně popisuje způsob komunikace mezi serverovým a klientským softwarem. Může být veřejně známý nebo uzavřený. Může být produktem nějaké firmy nebo sdružení.
• klientský software: programové vybavení běžící na počítači uživatele, tvoří rozhraní, pomocí něhož uživatel komunikuje skrz IM systém s ostatními uživateli.
• uživatel: osoba, člověk, zaměstnanec firmy, potažmo firma (která uzavře dohodu s poskytovatelem)

Zásadním prvkem je komunikační protokol, protože od něj se odvíjí další charakteristiky IM systému. Jsou systémy, které spojují více částí do jednoho a neumožňují tyto části vyměňovat nebo kombinovat. A pak tu máme IM systémy, které jsou otevřené a umožňují existenci libovolné kombinace jednotlivých částí (provozovatel, serverový software, protokol, klientský software, uživatel).

Příkladem prvního případu je IM systém ICQ (u MSN by to vypadalo podobně):

• provozovatel: firma ICQ Inc. od roku 1998 vlastněná firmou AOL LLC
• serverový software: programy, které běží na jejich serverch, o nichž nikdo, kromě pár zaměstnanců této firmy, nic neví. Nikdo si je nemůže koupit (leda že by koupil celou firmu ICQ Inc.), nikdo nemůže provést jejich bezpečnostní audit.
• protokol: pravděpodobně nějaký dokument, který zná pouze několik vývojářů z firmy ICQ Inc. Nikdy nebyl zveřejněný.
• klientský software: jeden ze dvou programů, který může uživatel legálně používat, je ICQ 6, jenž je zdarma ke stažení na www stránkách provozovatele. Bohužel je ale prolezlý reklamou, lze ho používat jen ve dvou operačních systémech (Windows, Mac) a nikdo kromě jeho autorů neviděl jeho zdrojové kódy, takže není možné provést jeho bezpečnostní audit a nelze ho tedy z bezpečnostního hlediska považovat za důveryhodný. Druhým "programem" je ICQ2GO, což je nouzovka s omezenou funkčností a horším ovládání, která běží uvnitř webového prohlížeče.
• uživatel: osoba starší 13 let, která splňuje další podmínky licenčního ujednání - musí s ním souhlasit, jinak nemůže ICQ používat.

Příkladem druhého případu je Jabber (protokol XMPP):

• provozovatel: libovolná osoba nebo firma, která vlastní počítač připojený k internetu a internetovou doménu. Např. firma Google Inc., nezisková organizace provozující server Jabber.org, firmy nebo organizace provozující servery jako jsou jabber.cz a jabber.ru (a mnoho dalších firem či organizací provozujících mnoho dalších Jabber serverů), nebo já, jako fyzická osoba, která si provozuje vlastní jabber server. Neexistují bariéry vstupu na tento trh.
• serverový software: některý z mnoha programů, který splňuje specifikace XMPP. Např. Jabberd, ejabberd, OpenFire a další. Většina těchto programů má otevřené zdrojové kódy a je k dispozici zdarma, často je možné si zaplatit technickou podporu přímo od autora nebo si najít někoho jiného, kdo vám s jejich provozem (za úplatu) pomůže, pokud to nedokážete sami. Díky otevřenosti zdrojových kódů většiny těchto programů je můžeme důkladně prověřit po bezpečnostní stránce.
• protokol: Jabber používá protokol XMPP (Extensible Messaging and Presence Protocol), jehož základ vznikl v open-source komunitě v roce 1999, a pracovní skupina XMPP ho zveřejnila formou RFC standardů (základ: 3920, 3921 a dále: 3922, 3923, 4622, 4854 a 4979) v říjnu roku 2004. Kdokoli si může tyto standardy přečíst a použít je jako dokumentaci při implementování vlastního serveru nebo klienta (např. kdyby chtěl někdo napsat supervýkonný server nebo klienta s velmi krásným uživatelským rozhraním a nestačily by mu ty programy, které už napsal někdo před ním).
• klientský software: existuje řada programů, některé jsou hezké, jiné mají spoustu funkci a některé jsou téměř dokonalé :-) Příklad těch nejpoužívanějších: Psi, Gajim, Google Talk, Xeus Messenger (velmi pěkné uživatelské rozhraní), Miranda (více protokolů), Jabbim (český program), Jabbin (velmi podobný název, ale jde o jiný program) a mnoho dalších - viz seznam na jabber.org nebo na jabber.cz. Zdrojové kódy výše zmíněných programů (s výjimkou Google Talku) jsou veřejné dostupné a také většina dalších klientů je open-source, z čehož plynou obvyklé výhody (možnost používání zdarma, možnost bezpečnostního auditu, možnost upravy na míru a další).
• uživatel: libovolná osoba, která se zaregistrovala na libovolném jabber serveru. Registrace i provoz je většinou zdarma (pokud netoužíte po nějaké garantované službě s 99,99999999% dostupností) a podmínky jsou obvykle velmi benevolentní, pokud nějaké vůbec jsou - Jabber tudíž může používat skutečně kdokoli. Pokud provozujete vlastní server, jste to vy, kdo určuje pravidla registrace uživatelů, provozu a případnou cenu služby.

Poznámka (která by mohla být i pod čarou): v některých zvláštních případech vyžaduje např. bezpečnostní politika firmy odříznutí vnitrofiremní IM komunikace od zbytku světa. I v takovém případě je možné provozovat Jabber server (navíc k tomu ani není potřeba vlastnit internetovou doménu). Potom veškerá komunikace zůstává uvnitř firmy a není možné přijímat zprávy z Internetu ani je tam odesílat. Takový režim dovoluje splnit i ty nejpřísnější bezpečnostní požadavky a přitom umožňuje okamžitou komunikaci mezi zaměstnanci firmy.

Nejdůležitější vlastnosti Jabberu pro potřeby tohoto článku:

• Uživatel zaregistrovaný na jednom jabber serveru může komunikovat s uživateli téhož serveru ale i s uživateli zaregistrovanými na libovolném jiném jabber serveru. Uživatelé tak nejsou omezováni tím, kterého poskytovatele služby Jabber si vybrali jejich kamarádi.
• Komunikační protokol je standardizovaný a veřejně známý. Rovněž valná většina klientských a serverových programů je open-source.
• Kdokoli může Jabber používat, provozovat server nebo si naprogramovat vlastního klienta či server.

V případě proprietárních IM sítí (ICQ, MSN...) dochází ke spojení více částí systému (provozovatel, serverový software, protokol, klientský software) do jednoho nedělitelného celku. Uživatel (spotřebitel), který chce používat danou IM síť, nemá na výběr mezi více poskytovateli (dodavateli), rovněž si nemůže vybrat klientský program, který bude provozovat na svém počítači. Ve světě ICQ neexistuje konkurence a nefunguje trh, je tu pouze jediný poskytovatel této služby, jediný serverový a jediný klientský program. Uživatel si nemůže vybrat (pro něj) optimální kombinaci částí IM systému. Rozhodování spotřebitele je v tomto případě deformováno, protože si nevybírá klientský program a poskytovatele služby podle toho, jak mu vyhovují (cena, dostupnost služby, uživatelská přívětivost...), ale podle toho, jaký systém používají lidé kolem něj. Je to jako kdybyste si nevybírali auto podle vlastních preferencí, ale museli si vybrat stejné auto, jako mají ostatní lidé ve vaší obci, protože s jiným se po tamní silnici nedá jezdit.

Oproti tomu Jabber dovoluje volit jednotlivé části IM systému (provozovatel, server, klient, uživatel) a klidně je i v průběhu času měnit a tím umožňuje dosáhnout optimální kombinace: Provozovatel si vybere serverový software podle ceny, výkonu a funkci. Uživatel si vybere poskytovatele podle ceny, funkcí a dostupnosti (aniž by se musel ohlížet na to, u jakého poskytovatele jsou jeho kamarádi) a nezávisle na tom si zvolí klientský program podle ceny, funkcí, uživatelského rozhraní atd. Části tohoto IM systému jde totiž libovolně kombinovat.

Ve světě Jabberu funguje trh - poskytovatelé si mohou konkurovat cenou funkcemi a dostupností a uživatelé se rozhodují svobodně a jejich chování není deformováno rozhodnutím jiných uživatelů (mohou si vybrat poskytovatele nezávisle na tom, u jakého poskytovatele jsou jejich kamarádi, a přesto spolu mohou komunikovat stejně dobře, jako kdyby byli na jednom serveru téhož provozovatele).

Analogie s elektronickou poštou: podobnou povahu jako Jabber má i e-mail, který je jedním z nejčastějších způsobů elektronické komunikace.

• poskytovatel: kdokoli s počítačem připojeným k Síti a internetovou doménou. Např. Google Inc., Seznam.cz a.s., Vysoká škola ekonomická.
• serverový software: programy jako například Postfix, Sendmail, Dovecot, Zimbra, MS Exchange, Kerio Mail Server, Lotus Domino, které implementují protokoly SMTP, POP3 a IMAP4
• protokol: SMTP, POP3 a IMAP4 ve formě RFC standardů.
• klientský software: Microsoft Outlook, Thunderbird, Lotus Notes, KMail, Pine a mnoho dalších - viz např. Srovnání e-mailových klientů.
• uživatel: kdokoli, poskytovatelů je mnoho a jejich podmínky jsou často benevolentní, rovněž si člověk může provozovat vlastní poštovní server a pak si podmínky určuje sám.

Jak vidíme, oblíbená a hojně používaná elektronická pošta má podobnou architekturu jako Jabber. Máme tu konkurenční prostředí a spotřebitel si může svobodně zvolit poskytovatele služby i e-mailový program.

Shrnutí: Narozdíl od proprietárních IM sítí je svět Jabberu svobodným světem, kde funguje konkurence a spotřebitel si může zvolit optimální kombinaci (poskytovatele a klientského programu).

Řešení: "zlé" proprietární sítě nelze zakázat (i kdyby to šlo, bylo by to špatné řešení), uživatelé (spotřebitelé) se musí sami projevit a ukázat, že chtějí žít ve svobodném světě, kde funguje konkurence a trh.